Tábory
Každoročně, už přes 50 let, jezdíme na naše tábořiště nedaleko Stálkova u Slavonic do nádherného prostředí České Kanady v jižních Čechách. Bydlíme zde ve stanech s podsadami a k dispozici máme dřevěnou kuchyň s jídelnou.
Začátkem července nás tedy zastihnete na adrese:
Tábor 4. D Brno "Ještěrky"
Stálkov pošta Slavonice
378 81
2023
Letos jsme naše léto strávily společně s Dipperem a Mabel u Zlejdy Stana v Městečku Záhad. A léto to bylo opravdu zajímavé. Hned druhý den jsme našly v lese záhadnou knihu, která popisovala různé příšery, které v okolí žijí. Poté se začali objevovat různé monstra a příšery, některé byly hodné, například Jednorožec, kterého jsme nakrmily sladkostmi nebo Rusalka, které jsme pomáhaly k nalezení lásky. Některé nám však chtěly jen škodit například Létající bulva, která o nás neustále roznášela drby nebo Hejkal, kterého jsme musely vystrnadit z městečka hlukem. V průběhu jsme se také seznámily s místním bláznem McGucketem a arogantním Gideonem. Všechny tyto problémy jsme vyřešily a z některých příšer nám vypadl kus skládanky a věc neznámého původu. Ke konci jsme se proto vydaly na místa, kde tyto příšery žily a zjistily jsme, že za vším stál Gideon. Nesnáší všechny holky, protože se s ním v minulosti rozešla Mabel a tak plánoval odplatu. Chtěl postavit portál díky kterému by se stal neodolatelným a tím by ovládal všechny dívky na světě. Nakonec se nám podařilo ho porazit. Nakonec jsme se tedy rozloučily se Zlejdou Stanem i s Mabel a Dipperem, kteří se taktéž vracely z úžasného léta stráveného v Městečku Záhad domů.
2022
Letošní rok jsme začaly návštěvou Apollónovi věštírny. Každé z nás křišťálová koule ukázala barvu naší duše a schopností a tím nám také prozradila, pod kterého Boha patříme. Celkem jich bylo 5 - Poseidón, Athéna, Hermés, Apollón a Artemis. Také jsme si přeložily proroctví, které nám prozradilo, že jako polobohové musíme najít bájnou Atlantidu a znovu připomenout její slávu celému světu. Cestou k ní jsme jako pravé hrdinky pomohly lidem s různými potížemi např. jsme uzdravily vesničany od nemoci, vesnici jsme zbavily hrozné příšery Hydry a Medúzy a také jsme zašly až do podsvětí vyprosit od Hádese duši krále Mínóse. Bohužel jsme se k Atlantidě nedostaly včas. Rozhněvaní Bohové ji před lety zatopily a nezbylo z ní nic. Získaly jsme však alespoň něco z jejich pokladů, které se zjevují jen jednou za tisíc let. Domů jsme se tak nevracely s prázdnou.
2021
Roku 2021 nás čekal vzdálený měsíc Pandora u planety Polyphemus na který jsme se vydaly s několika průzkumníky, kteří byly převtěleni do svých Avatarů. Každá z nás byla vybrána buď do týmu vědců nebo do týmu mariňáků. Každý tým v průběhu plnil pár vlastních úkolů, kterými si ale vypomáhaly tyto 2 skupiny zároveň. Od hlavního Šéfa jsme dostaly za úkol poznat flóru a faunu Pandory a také zjistit co nejvíce informací o místních obyvatelích, kteří si říkají Na‘vi. Abychom zjistily vše potřebné musely jsem se stát členkami jejich kmene, jak nám poradila vedoucí vědců Grace. Zadali nám pár úkolů, co jsme musely splnit - ochočit si vlastního draka, vydat se na pouť a donést specifické dary a projít stezku plnou nástrah. Vše se nám povedlo a na večerním obřadu jsme nakonec byly přijaty do kmene. Po pár dnech jsme zjistily, že náš Šéf nechce jen dostávat protokoly o průzkumu a zjišťovat další informace, chtěl pokácet několik částí lesa na Pandoře. Rozhodly jsme se pomoci našim novým přátelům a les jsme zachránily, ale vůdkyně kmene byla velmi naštvaná a nás považovala za zrádce, proto nás ihned vyhnala z vesnice. Moc jsme si chtěly její důvěru získat zpět a pomoci jim a tak jsme vymyslely upřímnou omluvu, kterou jsme jim předložily. Na‘vi nás přijali zpět a další dny jsme svolávaly kmeny ostatních obyvatel Pandory, jelikož bylo jasné že se schyluje k bitvě. Šéf chtěl vykácet všechny stromy včetně posvátného stromu duší Eywy, který pro Na‘vi hodně znamená. Po náročné a napínavé bitvě jsme celý les i s Eywy zachránily. Na‘vi nám poděkovaly a my jsme se vracely domů plné radosti z úspěšného průzkumu a s novými přáteli u jiné planety.
2020
V tomto roce jsme se po příjezdu ocitly uprostřed obřího labyrintu. Zjistily jsme, že žijeme na místě, které všichni nazývají Plac. Měly jsme zde vše, co jsme potřebovaly k přežití. Jídlo a další věci nám jednou za čas došli klecí. Abychom měly na našem Place nějakou disciplínu a abychom všechno spolehlivě zvládly, musely jsme se všechny naučit pár dovedností. K tomu nám pomáhaly Plac aktivity, ve kterých jsme se učily věci jako bylinkářství, zdravovědu, stavění, třídění odpadků, vaření a speciální program určený pro Běžce. Jen Běžci měli povolení běhat do labyrintu. Jejich úkolem bylo prozkoumávat a případně mapovat labyrint, abychom mohly utéct. Zjistily jsme totiž, že v labyrintu žjí příšerné stvoření - Rmuti. Na Place jsme byly chráněny, díky branám, které se každou noc zavíraly, aby se Rmuti nedostaly dovnitř. Po nějakém čase v labyrintě, kdy jsme překonaly nemoc, která se u nás rozšířila a taky jsme objevily další Plac, se brány jednu noc nezavřely. Rmutové běhaly okolo našeho Placu a my jen čekaly, kdy zaútočí. Proto se ty nejodvážnější z nás rozhodly jít do labyrintu hledat nějakou pomoc a také najít cestu ven z našeho vězení. Další den, když se nevracely jsme je šly hledat a poté co jsme je našly jsme se vydaly všechny společně na cestu. A dokázaly jsme to! Východ jsme našly a dostaly jsme se z labyrintu ven. Za naši odvahu a vytrvalost jsme dostaly mnoho odměn a všechny jsme to společně oslavily.
2019
Letos jsme zavítaly do daleké asijské země - do Číny. Ocitly jsme se uprostřed vesnice během oslav, které se konaly na počest zvolení pravého Kung-fu mistra „Dračího bojovníka“. Panda Po nás zasvětil do celé situace a poté společně s „Pěti postrachy“ nás cvičily jejich kung-fu dovednostem. Všechno jsme potřebovaly znát a umět kvůli Tajlangovi, věčnému nepříteli Pěti postrachů. Před touto poslední bitvou jsme ale musely ještě ochránit naše území před strašnými krokodýli. To se nám povedlo a v konečné bitvě jsme za pomoci našich kung-fu učitelů Tajlanga porazily.
2018
Letošní rok se z nás staly indiánky. Když jsme dorazily do naší indiánské osady Lacerta, musely jsme se naučit indiánským zvykům. Zkoušely jsme vařit různé bylinné čaje, zjišťovaly, která zvířata žijí v blízkém okolí, jaká je naše kultura, do čeho se oblékáme, a tak podobně. Z počátku to bylo poklidné žití, než ovšem vážně neonemocněla jedna z členek našeho kmene. Musely jsme proto podstoupit výpravu na získání daného léku. Po opuštění osady ji však obsadili běloši, proto jsme je po návratu musely vypudit a zajistit, aby se už víckrát nevraceli. Měli totiž v plánu vést skrz naše území železnici. Celý tábor vyvrcholil honem za pokladem, který by měl být údajně někde v okolí. Podle nalezené mapy jsme zjistily, že se nachází uprostřed rybníka Šatlava na ostrově. Nezbývalo nám nic jiného, než se tam dopravit na člunu. Sladká odměna však stála za veškeré úsilí.
2017
2016
Letos jsme se proměnily na družiny nebojácných pážat zachraňujících Janovu zemi před zlým černokněžníkem Zababou. Osvobozovaly jsme jednu část království podruhém... Překonaly jsme zákeřné zlatostřežníky ve Zlatém království, pomohly jsme čarodějnicím naučit se znovu létat a také vodní, neposlušné, veselé království mnoho dalších. Ve volných chvílích jsme si plnily rytířské řády cností a ty nejlepší z nás byly samotným králem pasovány na rytíře!
Na závěr jsme po osvobození krále Jana svedly úspěšnou bitvu se Zababou a v celém království opět zavládl mír a klid.
2015
Tento rok jsme se vydaly po stopách aztéckého pokladu. Alvarez se od jakéhosi starého umírajícího Aztéká dozvěděl, že cesta k pokladům vede hluboko do divokých skal a že je rozdělena na mnohé úseky, z nichž každý je opatrován potomky Strážců, nedůvěřivými a stále bdělými. Azték sdělil Alvarezovi, kde začíná první úsek cesty i jak se zmocniti věci, která by mu získávala důvěru strážců.
Alvarez, dobrodruh a hráč, soustředil kolem sebe skupinu statečných a mohly jsme se vydat na cestu za pokladem!
2014
Vše začínalo jako normální tábor, ale co to? Nestojí nám stany...a hned po příjezdu jsme rozděleny na dva kmeny a dostáváme různobarevné šátky...otázka tábora zní
KDO PŘEŽIJE STÁLKOV?
V průběhu tábora nás čekaly nelehké úkoly, musely jsme bojovat o imunitu a vydávat se na kmenové rady, ale také jsme dostávaly různé odměny :) A jak to vše skončilo? Samozřejmě dobře! Vydaly jsme se na závěrečný závod a v táboře nás čekala hostina hodná králů. Už se těšíme, co si na nás vymyslí příští rok...
2013
Náš tábor letos ovládly živly. Dobývaly jsme území ovládané ohněm a sestavovaly tajemný artefakt. Vše vyvrcholilo závěrečnou bitvou a zvlčilé království ohně padlo! Byla nastolena rovnováha a my jsme mohly odcestovat zpátky domů :)
2012
Tábor začal poklidně až do dne, kdy byl vykraden trezor místnímu věhlasnému bankéři a byl mu zcizen diamant nevídané hodnoty. Jako hlavní podezřelý byl kupec tohoto diamantu. První výsledky expertýz případ zamotaly a přítomné 3 vyšetřovatelské skupiny naznaly, že jsou na tento případ krátké a proto byl přivolán Sherlock Holmes, který neprodleně přijel z dalekého Londýna až k nám na Stálkov. Pod jeho vedením jsme se společně prodíraly případem, který se den ode dne víc a víc komplikoval. Postupně jsme nacházely stopy a zajišťovaly důkazní materiály, které nás pomalu ale jistě dovedly na stopu pachatele. Ten se začal obávat o své prozrazení a snažil se nás vystrašit a dokonce i postřelil hlavního svědka, který díky svým zraněním nemohl vypovídat. Pachatele jsme nakonec dopadly. Koho by na začátku napadlo, že diamant ukradla bankéřova dcera a to vše z nešťastné lásky. Vše se pokusila hodit na kupce, jakožto svého milence, který ji opustil.
2011
Hned na začátku tábora jsme měly zmatenou návštěvu Alberta Einsteina, kterému se v okolí našeho tábora doslova rozprskl stroj času, který zrovna zkoušel ve 20. století. Rozhodly jsme se mu pomoci. Stroj času se nám podařilo najít i sestavit, ale po tom, co nás místo nazpět do 20. století přenesl do minulosti jsme zjistily, že mu pořád něco chybí. Stroj nás postupně přenášel z minulosti do budoucnosti. Na našem putování jsme narazily na mimozemšťany, babyloňany či na atentátní útok na dvojčata v USA. Naštěstí jsme potkaly všeuměla a vědce Járu Cimrmana, který nám pomohl najít chybějící část stroje času. Takže jsme se konečně dostaly do současnosti, odkud jsme mohly podniknout poslední z cest a to cestu domů. U závěrečného rozloučení kolem stožáru jsme některé s těží zamáčkly slzu a těšilo nás jen vědomí, že za rok se tu sejdeme znovu při novém dobrodružství.
2010
Letošní expedice do Tibetu byla pro všechny z nás velice zajímavou zkušeností. Po celou dobu tábora jsme procházely různými zkouškami, abychom byly dostatečně připravené na výstup na nejvyšší horu Mont Everest. Při jejím zdolávání jsme si užily spoustu legrace a také jsme se mnohému přiučily. Rády jsme se koupaly, vařily, namalovaly jsme si keramický výrobek v Maříži ve Slavonicích, střílely jsme ze vzduchovky, zdolaly lanové překážky a stále jsme si zpívaly, ať už pro radost či při práci. Na závěr tábora byla pokladovka na jejímž konci nás čekala Šangri-la. Bylo nám smutno, že už tábor končí, ale s vírou, že se tu za rok opět sejdeme, jsme se těšily domů.
2009
Už jste se někdy ocitli na divokém západě? Jestli ne, tak my jsme to štěstí měly! Nejprve jsme si musely dobýt tábořiště a pak nás čekalo velké dobrodružství. Honily jsme se za Gerryho tajemství a pokladem. Proháněly jsme se na koních, střílely jsme ze vzduchovky, lovily zvířata a také rýžovaly a dolovaly zlato! V noci jsme podle legendy navštívily Gerryho hrob a vzaly mu jeho dolary, které jsme mohly utratit v baru či casinu. Rády jsme si u práce zazpívaly, přečetly si nějaký ten příběh a s hrstkou nábojů hodnotily program uplynulého dne. Když si vzpomeneme na letošní tábor, tak jen z těží zamáčkneme slzu. Jediné, co nás těší je to, že se za rok můžeme opět těšit na tábor plný nových zážitků a kamarádek.
2008
Na letošní tábor jen tak nezapomeneme. Hned na začátku jsme se dověděly, že jsme neandrtálci! To byla ale urážka! My? Vždyť my přece umíme přežívat v přírodě a pravěku. Věřte, že dokázat tuto skutečnost nebylo lehké. Snažily jsme se, abychom se z neandrtálce dopracovaly přes tajné úkoly až na vývojový stupeň homo sapiens sapiens. Všem se nám to nepodařilo:) Ale i přesto jsme si "Cestou z pravěku" užily spoustu legrace a nezapomenutelných zážitků a poučení, na která jistě nezapomeneme. Měly jsme krásné počasí a doufáme, že příští rok nám bude také tak přát. Už se nemůžeme dočkat příštích prázdnin. Pojeďte s námi!!!